Firmy skončí s AI na 60 %, my jejich projekty umíme dotáhnout

Firma Blaze, která sídlí na ulici Generála Sochora v ostravské Porubě, je v mnoha ohledech jiná, než jaké společnosti jsme byli zvyklí vídat. Ostatně, když ji Jan Netolička ve svých dvaceti letech zakládal, teprve u notáře vymýšlel jméno a logo. Za pouhých pět let však vyrostla díky stoprocentní sázce na umělou inteligenci do obratu více než 10 milionů korun, pracuje pro miliardové korporáty – a nejnověji si 51% podíl v ní pořídila skupina K2.

Jak tohle spojení vůbec může fungovat v praxi? Tradiční výrobce podnikových systémů pro střední a velké firmy, který zaměstnává více než 300 lidí. A oproti tomu agilní parta studentů a čerstvých absolventů, jež společně v práci medituje a po práci se připravuje na triatlonové závody Ironman a fitnessovou soutěž HYROX? S úplně odlišnou firemní kulturou i životním nastavením? V Blaze se totiž podle AI řeší úplně všechno – sám Jan Netolička si neustále měří a vyhodnocuje spánek, upravuje podle jazykových modelů svůj jídelníček, řeší longevity přístup nejen u sebe, ale i svých kolegů...

Na tuhle odpověď si budeme muset ještě počkat – ale obě dvě strany jsou přesvědčeny, že právě toto je „perfektní match”. K2 získává dravost, přístup k out-of-the-box myšlení, tým nadšených AI-first vývojářů a Blaze zase přístup ke špičkové IT infrastruktuře a stovkám velkých klientů, z nichž drtivá většina ví, že by měla prostřednictvím umělé inteligence měnit své procesy.

Jen své projekty často nedokáže dotáhnout a ty zůstanou ve vzduchoprázdnu. Právě v tom je největší devíza Blaze – dotahují věci do konce, měří návratnost a dokážou projekty posouvat do fáze MVP. Tedy do rychlého produktového otestování na trhu.

O detailech jsme si povídali nejen s pětadvacetiletým Janem Netoličkou, ale také s o generaci starším investorem Dobroslavem Vlčkem, který do firmy před časem vstoupil. „Řekl jsem Blaze, že než do nich vstoupím, budu je nějaký čas pozorovat,” říká Dobroslav Vlček. „Ale měl na mysli rok – a my týdny,” směje se Jan Netolička. Dá se ještě lépe ilustrovat, jak moc se časy mění a jak bláznivé je tempo všeho spojeného s AI?

Jak se zrodila cesta Blaze od startupů k velkým korporátním zakázkám?

Jan Netolička: Začali jsme před pěti lety s příchodem prvních GPT modelů. Vyrostli jsme na softwarových startupech a vyvíjeli desítky aplikací – od netradičních projektů přes vývoj MVP (jejichž cílem je rychle a levně ověřit, zda o produkt vůbec bude na trhu zájem, a získat zpětnou vazbu dřív, než utratíte peníze za kompletní vývoj) až po komerčně fungující věci. Pracovali jsme s velmi úzkým rozpočtem a minimálními zdroji, což nám dalo obrovskou sílu. Naučili jsme se doručovat řešení rychle, efektivně a bez statisícových nákladů na zbytečný projektový management nebo složité analýzy. Jenže trh se mění. Dřív jsme stavěli startupové projekty s rozpočtem v řádu milionů, ale postupně se lidé, ať už od nás nebo vlastním ponořením do AI, naučili část našich dovedností. Tím se tahle poptávka ztenčila a my jsme se přirozeně posunuli tam, kam míří celý trh – k velkým firmám, výrobním gigantům a korporacím, které potřebují reálnou efektivitu, nikoliv teoretické diskuse.

Jak vnímáte připravenost šéfů a majitelů velkých firem na AI?

Dobroslav Vlček: Všichni vědí, že musí. Když přijdeme do desítek firem, je to vesměs to samé: všichni mluví o AI a digitalizaci. Šéf se tváří, že má vše pod kontrolou, ale pokud firmu vede 10 nebo 15 let, jede na 120 % svých možností. Problematika AI je tak obsáhlá, že ji sám nemá šanci hluboce pochopit. Často to hraje na své IT oddělení. Jenže jak vypadá klasické firemní IT? Řídí ho padesátiletý chlap, který tam kdysi natáhl síť, zapojil první server a od té doby hlídá on-premise infrastrukturu. Velké firmy jsou logicky nervózní, protože vidí, jak do toho pumpují biliony, a nechtějí ohrozit byznys. Jejich reakcí bývá: „Tak tady máte 100 licencí Claude, a pojďme kódovat.“ Po třech měsících se chytají za hlavu, protože marketing místo jednoho výstupu generuje padesát tisíc zbytečných textů, pálí se tokeny, náklady rostou a práce se jen znásobuje.

Jaký je tedy správný přístup?

Dobroslav Vlček: Firmy potřebují partnera, který problematice reálně rozumí a dokáže umělou inteligenci zapojit tak, aby lidem skutečně zjednodušila život. A hned na začátku je potřeba říct jednu věc: není to jednorázová záležitost. Není to tak, že si zavoláte dodavatele, za půl roku je hotovo a máte na pět let klid.

Budete potřebovat to, čemu říkáme AI lab – někoho, kdo je neustále v obraze, žije tím 24/7, tvoří si „druhý mozek“ a neustále na tom pracuje. Je to stejná problematika jako CRM nebo ERP systémy. A my máme to štěstí, že díky propojení s K2 můžeme tuhle vlnu naplno rozjet a nabídnout firmám jistotu a stabilitu.

Jak do toho zapadá vaše partnerství s K2 a nedávná akvizice?

Jan Netolička: Spojení s K2 je pro nás obrovská zkratka. K2 má silné zázemí, důvěryhodnost a obrovskou základnu českých firem, které řeší těžký byznys – výrobu, logistiku a dodavatelské řetězce. Na druhou stranu, K2 vyrostla na prodeji člověkodin a tradičních systémech, kdežto my přinášíme dravost, rychlost a hluboké know-how z vývoje AI agentů.

Dobroslav Vlček: Trh je dnes plný lidí, kteří si říkají „vibe coders“, ale chybí jim hlubší byznysová návaznost a kontakt s reálnými firmami. My naopak kombinujeme startupový drajv s korporátní stabilitou. Nechceme dělat „AI bordel“, kde si každý zkouší něco na vlastní triko. Naše řešení mají systém, pořádek a jasně měřitelnou návratnost investic (ROI).